Jak jinak než slovy písně Marioneta od Tiché dohody začít článek věnovaný marionetám – loutkám, které neodmyslitelně patří k našemu loutkovému souboru. V minulých měsících jste zde mohli o historii a lidech Jiskry. Tyto řádky budu ale věnovat těm, bez kterých by to nešlo – loutkám.
S loutkami se v českých zemích setkáváme od středověku především v prstové podobě. Mezi postavami se velmi často objevuje postava Pimprleho, postava jež se vyvinula i v mnoha jiných kulturách – italská Pulcinella, anglický Punch, francouzský Guignol nebo něměcký Kasperl (tady už přihořívá). Z Pimprleho se za doby Matěje Kopeckého stal Kašpárek, který s námi zůstal do dnes. Loutky na nitích – tedy marionety se k nám dostávají z Itálie, která je kolébkou marionetového divadla. Nejrozšířenější formou loutkového divadla byla malá rodinná divadla, která se u nás největšího rozmach dočkala v první polovině dvacátého století. A že je loutkové divadlo s naší zemí pevně spjato bylo stvrzeno v roce 2016, kdy bylo zařazeno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Marioneta je loutka ovládaná ze shora loutkářem (tzv. manipulátorem-vodičem) a zavěšená je buď na drátu doplněném nitěmi nebo čistě na nitích. Nitě ovládající ruce, nohy, hlavu a záda loutky jsou nahoře upevněny na vahadle, které umožňuje loutce chodit, skákat, ohnout se, posadit se nebo kývat hlavou. Marionety, se kterými hraje náš soubor znázorňují různé pohádkové postavy, některé i v různých variantách – máme starého a baňatého krále, princeznu blond i brunetku, Honzu s beranicí a bez ní, dále různé postavy babiček, čarodějek, čarodějů, zbrojnošů, hospodských nebo vodníků. Nechybí postavy zvířat kocour v botách i bez nich, kůň, pes, koza nebo prasátko. Samostatnou skříň mají také čerti, po Kašpárkovi nejvytíženější postavy a každý má své jméno – Lucifer, Bandaska, Chlupáč, Barnabáš, Bonifác, čert nosatý a čert břichatý (oba dva poslední jste mohli vidět v prosincové pohádce v hasičárně). Naší největší marionetou je drak a nejzajímavější je postava basy (obě se svítícími oči) z pohádky O pyšné base. Drak je i loutkou největší a k jeho obsluze jsou potřeby obvykle dva vodiči, jeden vodící tělo a druhý křídla. Loutky mají většinou dřevěné tělo i hlavu, některé mají i vyřezávané ruce, jiné mají ruce z textilu v kombinaci s drátem díky čemuž mohou do ruky i něco uchopit (košík, klacek nebo kouzelnou hůlku). Loutky měří přibližně 50 cm a jejich váha se různí. Marionety, ovládají naši vodiči jsou zavěšeny čistě jen na nitích o délce až 2,2m, nebo o polovinu kratší při hrách na mobilní konstrukci. A proto naše loutkovodiče, až na pekelnou výjimku neuvidíte, jelikož se loutky ovládají z krytého ochozu – konstrukce, kterou je nutné před každou sezónou postavit, scénu je třeba osvítit a ozvučit. Stavba zabere přibližně hodinu. Staví se obvykle v polovině listopadu a bourá na konci dubna, kdy končíme sezónu.
Druhou kategorií loutek jsou potom loutky ovládané zespodu – sem v našem případě řadíme maňásky a javajky. Maňásci mají velkou hlavu a obvykle kratší ruce, aby se mohla navléknout na vodičovi ruku. Hlavu obvykle ovládá ukazováček (případně i prostředníček, dle velikost maňáska), ruce pak palec a prostředníček, případně prsteníček. Maňásků máme velké množství od čistě textilních zvířátek (veverky, vlk, zajíci, káče) po maňásky z kašírovanými hlavami, které představují lidské postavy – Kašpárka, Jeníčka a Mařenku, pana krále, ducha apod. Zespodu se ovládají také javajky, tedy loutky ovládané pomocí drátu/drátů. My disponujeme pouze jedinou loutkou tohoto typu – loutkou medvěda. Maňásky u nás v hasičárně ovládáme z vany, tedy prostoru pod podiem, kde se nacházejí také mluviči, tedy ti, kteří loutce propůjčují svůj hlas. Díky prodloužení toho prostoru směrem k forbíně mohou mluviči hru sledovat a pružně reagovat na vzniklé situace na jevišti.
Naše loutky se historicky skladovali v igelitových pytlích zavěšené za vahadla v dílně, což bylo ale poměrně nepraktické. Proto se nechaly vyrobit uzamykatelné skříně, které jsou umístěny v tzv. kulišárně, tedy skladu kulis. Ve skříních se nachází téměř 80 marionet a na 25 maňásků. Přijdete se na ně příště podívat? Třeba v neděli 25. ledna od 15,00h k nám do „hasa“. Jste vítání.
Jana Průková – režisérka
Komentáře